HISTORIE MASÁŽÍ

Dotek času, který léčí.

Historie masáží je opravdu daleká a rozsáhlá. Prakticky všechny staré kultury znali masáže a používali je jako součást léčby. Starověká Čína, Indie, Egypt, Řecko, Řím. Tisíce let před Kristem se masáže hojně používali.

Historie masáží v Indii

Historie masáží v Indii je úzce spjata s Ajurvédou- tradičním systémem indické medicíny, který má své kořeny více než 5000 let zpět.

Ájurvéda je komplexní léčebný systém zaměřený na dosažení rovnováhy těla, mysli a ducha a masáže byly od pradávna její nedílnou součástí. Ajurvéda praruje se systémem pěti elementů: prostor – vzduch – oheň – voda – země.

Tyto elementy se projevují v lidském těle jako tři základní principy či energie obecně známé jako dóši. Jsou to váta, pitta a kapha. Pokud se stane některý z principů příliš dominantní či slabý, dochází k nerovnováze a onemocnění.

V ájurvédské praxi jsou důležité Marma body, což jsou energetická místa na těle. Stimulace těchto bodů při masáži může ovlivnit fyzické i energetické systémy člověka, podobně jako akupunktura v čínské medicíně. Marma body se považují za citlivé a jejich správné ošetření může přinést velkou úlevu.

Indické masáže se tradičně provádějí pomocí teplých bylinných olejů- slouží nejen k promazání těla, ale i k výživě pokožky a detoxikaci.

Za zakladatele ayurvédy je považován bůh zdraví Dhanvantri, který je jednou z podob boha Višnu.

Ajurvéda je dokonce základem pro většinu tradičních léčebných systémů, včetně moderní západní medicíny.

Historie masáží v Číně

První zmínky o masáži v Číně pocházejí z Vnitřní knihy Žlutého císaře (cca 2 700 př. n. l.), která popisuje používání bylin, akupunktury, akupresury a masáží.

Čínská masáž, nazývaná Tuina (tlačení a mačkání), vznikla už během dynastie Shang (1 700 př. n. l.).

Tradiční čínská medicína (TČM) se zaměřuje na udržování rovnováhy mezi protichůdnými silami jin a jang, které musí být vyváženy, jinak dochází k onemocněním.

Číňané dokázali před tisíci lety diagnostikovat nemoci, které moderní medicína rozeznává teprve několik desítek let.

Akupunktura a akupresura

V TČM hraje velkou roli čchi – životní energie, která proudí tělem po 12 hlavních drahách, tzv. meridiánech. Na povrchu těla tyto dráhy vytvářejí citlivé body, které se využívají při akupunktuře, kdy se do nich zapichují jehly pro obnovení rovnováhy čchi. Podobně funguje akupresura, která používá tlak místo jehel k uvolnění energetických bloků.

Tyto techniky jsou efektivní nejen v Číně, ale i ve světě, kde si TČM získává stále větší oblibu pro své pozitivní účinky, zejména při léčbě chronických nemocí.

Tradice masáží sahá až do starověkého Egypta

Masáže byly v Egyptě součástí zdravotních a léčebných praktik, které byly těsně spojené s jejich pokročilými znalostmi medicíny a péče o tělo.

Jedním z nejstarších důkazů o používání masáže v Egyptě jsou nástěnné malby a reliéfy nalezené v hrobkách a chrámech.

Například ve slavné hrobce lékaře Akhmanthora v Sakkáře, která pochází z období kolem roku 2330 př. n. l., jsou zobrazeny scény, které jasně ukazují praktiky podobné masážím a reflexní terapii. Tyto obrazy ukazují, jak si lidé třou nohy a ruce, což se interpretuje jako druh starověké masáže nebo reflexologie.

Jeden z významných důkazů pochází z Ebersova papyru, který je datován přibližně do roku 1550 př. n. l. (někdy uváděný i dříve). Tento papyrus je jedním z nejstarších a nejdůležitějších lékařských textů.

Přestože se masáže vyvíjely po staletí, jejich základní principy a hlavní myšlenka zůstávají dodnes stejné: uvolnit tělo, zmírnit bolest a přinést psychickou pohodu.

V Řecku

byla masáž vnímána jako klíčový prvek zdravotní péče, a to zejména ve spojení s tělesným cvičením.

Slavný řecký lékař Hippokrates (460–370 př. n. l.), známý jako „otec medicíny“, kladl velký důraz na léčebnou sílu masáží a pohybové terapie.

Učil, že masáž (neboli "tření") by měla být základem lékařské péče, a to zejména pro svou schopnost ovlivňovat tělo na hlubší úrovni.

Učil o klíčové roli masáží v léčbě a jako prevenci zranění. Masáže byly často kombinovány s aplikací olejů a někdy i léčivých bylin, což ještě více zvyšovalo jejich efekt.

Byly populární zejména mezi atlety, kteří masáže využívali k přípravě na soutěže, například na slavné Olympijské hry.

Masáže ve starověkém Římě

Římané se inspirovali a naučili umění masáží od Řeků, ale dále ho rozvinuli a přizpůsobili svému životnímu stylu. Masáže v této době cca roku 400 p.n.l. zažívaly největší rozmach.

Byly běžnou součástí života v římských lázních, kde lidé trávili čas nejen relaxací, ale také péčí o tělo a zdraví. Tyto lázně, známé jako thermae, nabízely kromě hydroterapie- koupelí, léčba proudem vody také různé druhy masáží, které byly často spojeny s dalšími procedurami terapeutické procedury jako mechanoterapie-použití mechanických přístrojů nebo manuální techniky k léčbě svalů.

Nejvýznamnější osobností v oblasti masáží v Římě byl slavný římský lékař Galenos (129–216 n. l.), který se významně podílel na rozvoji medicíny a masážních technik.

Galenos, který působil jako hlavní lékař školy gladiátorů, používal masáže k léčení zranění a rehabilitaci gladiátorů po jejich náročných bojích. Vyvinul komplexní systém, jak masáže aplikovat v kombinaci s dietou, cvičením a bylinnou medicínou, což mělo za cíl nejen léčit, ale i udržovat tělo v nejlepší formě. Jeho vliv na medicínu byl obrovský, a jeho díla sloužila jako základ evropské lékařské praxe po mnoho staletí.

Masáže byly v Římě vnímány jako klíčový prostředek nejen k zotavení svalů a kloubů, ale také k relaxaci mysli. Galenos sám považoval masáže za důležitou součást péče o gladiátory, protože jim pomáhaly rychleji se zotavit z únavy, zranění a stresu z boje.

V období středověku

(po pádu Západořímské říše cca od 476. př.n.l.) však jejich popularita klesala, a to až do 15. století, kdy byly zmiňovány jen sporadicky.

Obnovení zájmu přinesl švédský lékař, mistr šermu Petr Henrik Ling, který v roce 1813 vytvořil systém pohybové terapie, dnes známá jako švédská masáž.

Tento systém se rozšířil po celém světě díky holandskému lékaři a fyzioterapeutovi Johannovi Mezgerovi. Vylepšil a popularizoval terminologii a techniky masáže, které se dodnes používají.

Dotyk: Zapomenutý smysl

Masáže nám také vrací něco, co v dnešním světě často postrádáme – léčivou sílu dotyku.

Dotyk byl jedním z prvních způsobů, jak jsme komunikovali se světem už před narozením, a přesto je dnes často tabulizovaný.

Masáže přinášejí zpět tento přirozený způsob kontaktu a pomáhají obnovit rovnováhu mezi tělem a myslí.

Masáže dnes:

Dnešní hektický životní styl vyžaduje, abychom dbali nejen na své fyzické zdraví, ale také na duševní pohodu.

Masáže jsou jedním z nejlepších způsobů, jak dosáhnout obojího. Pomáhají odstranit únavu, zmírnit bolesti, ale i uvolnit nahromaděné napětí a stres. Ať už masáže zařadíte do svého pravidelného režimu, nebo je využijete jen občas, vždy vám poskytnou cenný čas na regeneraci, restart a chvíli pro sebe.

„Kde je láska k lidskému tělu, tam je také láska k umění léčení.“

Hippokratés

MASÁŽE MADRONKA

HISTORIE MASÁŽÍ